Arabská etiketa, islám

Dětství muslimských dětí je náboženskými pravidly ovlivňováno jen málo, přesto je víra nedílnou součástí jejich života. Povinnost dbát na všechny zvyklosti dané touto vírou musí dítě začít dodržovat až od okamžiku, kdy se projeví znaky pohlavní dospělosti. Do té doby se sice náboženského života účastní, ale je na něm (a na jeho rodině) do jaké míry zůstane pouze pozorovatelem. Rodiče své děti vodí od malička do mešity a děti se mnoho zvyklostí učí především nápodobou, stejně jako modlitby se učí především posloucháním. Všechny modlitby jsou v arabštině a v tomto jazyce se také musí pronášet, neboť arabština byl jazyk, ve kterém Alláh zjevil Muhammadovi korán.

První slovo, které uslyší muslimské dítě, když se narodí, je slovo Bůh, které mu zašeptá jeho otec do ucha. Podobně, pokud muslim zemře, měl by se před smrtí pokusit vyslovit Šahádu (vyznání víry), aby i jeho posledním slovem bylo slovo Bůh. Pokud se tak nestane, může to napravit někdo blízký, kdo mu šahádu opět pošeptá do ucha. Mezi prvními slůvky se také dítě učí slůvka máma a bába (táta). A potom také basmalu, krátkou modlitbu.

V raném věku si děti hrají pohromadě bez ohledu na pohlaví, ale čím více se blíží pubertě, tím víc se, především u dívek, vyžaduje dodržovat mahram (přípustný stupeň příbuzenství) – v tomto kruhu se může žena volně pohybovat (nemusí být zahalená) a bavit se s mužskými členy mahramu.

Správná muslimka se nikdy společensky nestýká s mužem, který nepatří do mahramu. Pokud není vyhnutí (například při cestě do práce atd.) aby se s cizími muži stýkala, měla by dodržovat veškerou možnou cudnost. Pokud by byl nutný kontakt mezi mužem a ženou, měl by se této schůzky účastnit nějaký další blízký příbuzný ženy. (Aby, například na rande, nedocházelo k žádným nepřístojnostem.) Muž se ženy nedotýká, i pokud jde o partnery, je přípustné se na veřejnosti držet s manželem/manželkou za ruce, ale není vhodné líbání a další tělesný kontakt. Muž ženě tedy ani nepodává ruku.

Je pět věcí, které by správný muslim měl dodržovat:

Šaháda – vyznání víry, kromě toho, že je součástí každodenních modliteb, tak také je formulí, kterou člověk přijímá islám jako vyznání. V takovém případě by měl mít při tomto aktu alespoň dva svědky – muslimy. Její znění je: Lá iláha illálláhi wa Muhammadun rasúlulláhi. Přijetí islámu maže všechny špatné skutky.

Salát – modlitba – probíhá pouze v arabštině. Modlitbu muslim provádí pětkrát denně – za svítání (salát as-subh), v poledne (salát az-zuhr), v pozdním odpoledni (salát al-asr), při západu slunce (salát al-maghrib) a večer, minimálně dvě hodiny po setmění (salát al-išá).

            Před modlitbou je třeba se očistit (podle míry znečištění – jak tělesného, tak morálního - buď celé tělo i vypláchnout ústa a nosní dírky, obvykle však stačí umýt ruce po lokty, opláchnout obličej, vypláchnout ústa a nosní dírky, otřít vlasy a umýt nohy po kotníky). Během očisty tělesné by měla probíhat i myšlenková příprava na modlitbu a myšlenkové očištění. I místo modlitby by mělo být čisté (proto s sebou často nosí kobereček). Pokud se někdo projde před modlícím, bude sedmdesát (a není řečeno čeho) dlít v pekle. (Tomu se lze bránit tím, že se muslim modlí u zdi, nebo před sebe dá nějaký předmět, jako zábranu, stačí třeba i pouzdro).

            Další věc, kterou je třeba k modlitbě splnit, je odpovídající ustrojení. Pro muže to znamená, že musí mít minimálně zahaleno vše mezi pasem a koleny. Pro ženu pak celé tělo kromě rukou po zápěstí, obličeje a mohou jí být vidět chodidla. Tzn. I žena, která běžně chodí bez zakrytí hlavy, si na modlitbu bere šátek, jedno jestli se modlí v mešitě, nebo kdekoli jinde.

            Během modlitby v mešitě jsou ženy v oddělené části, obvykle v patře, aby také dobře viděly na imáma, ale aby nebyly vystaveny pohledům mužů. Přesto je ženám spíše doporučováno, aby se modlily doma, zatímco mužům je doporučována modlitba v mešitě.

            Poslední, co potřebuje muslim k modlitbě znát je quibla – tedy směr, kterým se nachází Mekka.

Modlitba sama se pak skládá z několika částí. Zahajuje se ve vzpřímeném stoji s palci za ušima, kdy se začíná frází Alláh akbar. V úkloně se pak recituje Fátiha – první kapitola koránu. (Ve jménu Boha milosrdného, slitovného. Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého,

Milosrdnému, Slitovnému, vládci dne soudného! Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme,

veď nás stezkou přímou, stezkou těch, jež zahrnuls milostí Svou, ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou. – pokud by někdo toužil opravdu po arabském textu, tak ji najdete zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Al-F%C3%A1tiha_v_r%C5%AFzn%C3%BDch_jazyc%C3%ADch)

Modlitba dále pokračuje padnutím na tvář, které probíhá dvakrát za slov Alláhu akbar. Mezi padnutími na tvář je prostor v kleče rozjímat. Závěrečnou frází modlitby je pak As-salámu alajkum wa rahmatulláhi.

Rodiče by měli vést děti k modlitbě od věku sedmi let, pokud se ještě v deseti dítě nemodlí, měli by je za to trestat.

            Před každým jídlem se pronáší krátká modlitba basmala: Bismi’lláhi ´r-rahmáni r-rahím (Ve jménu Boha, milosrdného, slitovného). Na konci jídla pak Al-hamdu lilláh.

Zakát – almužna, nebo spíše náboženská daň, v současnosti se odevzdává cca 2% ročního příjmu a potom se přerozděluje potřebným.

Sawn – půst

Hadždž – pouť do Mekky, kterou by měl jednou v životě vykonat každý správný muslim.

Z dalších termínů, které muslimové používají jsou to pak:

Halál – povolené (nevztahuje se to tedy pouze na maso)

Harám – zakázané

Mustahabb – bohulibé

Jedním z významných svátků je Íd al-fitr – konec půstu (Ramadánu), děti v tento den dostávají dárky a peníze. Narozdíl od nás, muslimové neslaví narozeniny ani jmeniny, dítě dostává dárky při důležitých okamžicích jeho duchovního života, jako třeba když poprvé přečte korán.

Další ze zvyklostí, kterou muslimové dodržují je vyhrazení pravé ruky pro čisté věci, levé ruky pro nečisté.

Ženám je vyhrazeno nosit zlato a hedvábí, přesto by ale neměly šperky nosit jinde než doma. Muž používá parfém doma i venku, žena by jej měla používat pouze doma.

Ze situací, se kterými se můžete setkat ve hře, jsou to následující:

- Nevhodnost pozorovat nebo dokonce vyrušovat modlící se

- Zákaz znevažování islámského náboženství a Alláha

- Plácání po ramenou a zádech je nepřípustné

- Je neslušné, když na veřejnosti muž kontaktuje očima (nebo jinak) neznámou ženu

- Nejezte a nepodávejte věci levou rukou

A na závěr pár užitečných frází:

Sallam alleikum. – Mír s vámi, pozdrav.

Maa salama. – Nashledanou.

Inšallah. – Dá-li Bůh. (Místy používáno v podobném smyslu jako jihoevropské mañana.)

Al-hamdu lilláh. (Bohu díky.)